Realita boří sny o přechodu na udržitelné palivo

• 20.12.2024 07:29

Organizace IATA varuje, že produkce udržitelného paliva (SAF) zůstává daleko za očekáváními. Přestože se produkce v roce 2023 zdvojnásobila, bylo dodán pouze 1 milion tun SAF, což je 0,3 % celkové spotřeby paliva.

V roce 2024 není situace lepší, neboť proti plánu nebylo dodáno 1,5 milionu tun SAF. V roce 2025 by dodávky paliva SAF měly vyrůst na 2,1 milionu tun, což by podíl SAF zvýšilo na 0,7 % celkové potřeby paliva.

To se takřka jistě nestane, protože v USA zkrachovalo několik dodavatelů SAF a další ze svých plánů ustupují, neboť investoři SAF nevěří a nejsou ochotni do programu investovat. Jde např. o Fulcrum Bioenergy či Oceania Biofuels. Shell pozastavil výstavbu provozu na výrobu biopaliva Shell Energy and Chemicals Park Rotterdam, přičemž se odvolává na „tržní podmínky“ a zároveň zrušil záměr vybudovat provoz ve Švédsku. Některé projekty v oblasti biopaliv ruší také britské BP.

Od produkce SAF ustupují také velcí výrobci paliva. „Ropné giganty ustupují od projektů obnovitelných zdrojů energie a upřednostňují investice do tradičních projektů, které poskytují vyšší návratnost. To je důsledkem tlaku akcionářů a také proto, že zjišťují, že projekty obnovitelných zdrojů jsou složitější a dražší, než si mysleli,“ říká Keith Lawless, výkonný ředitel společnosti SAVIA Consulting, která nabízí služby dekarbonizace pro letectví a cestovní ruch.

Nejde jenom o kvantitu, ale také o prohibitivní cenu paliva. SAF je násobně dražší než tradiční palivo. Pro letecké společnosti hospodařící s velmi nízkou ziskovou marží okolo 3,6 % by byl rozsáhlejší přechod na SAF (i pokud by bylo dostupné) likvidační. Politici i veřejnost se sice tváří, že usilují o snížení emisí. Příplatky za SAF (nebo jiné ekologická opatření), které nabízí letecké společnosti, využívá v Evropě pouhé 1 až 2 % leteckých cestujících. 

Organizace Transport & Environment (T&E) potvrzuje, že 87 % leteckých společností nesplní cíle přechodu na SAF.

Podle této organizace si Evropa pomáhá dovozem použitého kuchyňského oleje z Číny, ale kapacita čínských zdrojů je už nyní prakticky vyčerpaná. Evropa pro výrobu biopaliva využívá 8x více použitého kuchyňského oleje (UCO), než sama sbírá. Situace tudíž není udržitelná. Samozřejmě by bylo zajímavé znát, nakolik ekologická je doprava oleje z čínských fritovacích hrnců do Evropy nebo třísek z Brazílie.

„Evropa jednoduše nemůže nasbírat dostatek použitého kuchyňského oleje na provoz svých letadel. Samotné cíle Ryanairu pro rok 2030 by vyžadovaly veškerý použitý olej z Evropy. Ani veškerý použitý kuchyňský olej v Číně nestačí na dekarbonizaci leteckých společností, automobilů a nákladních vozidel na kontinentě. Evropa musí přestat přepravovat odpadní olej po celém světě a omezit se na to, co může nasbírat doma, “ uvádí T&E.

Organizace varuje, že jednotlivé země se v zájmu splnění svých cílů mohou dopouštět podvodů a místo použitého kuchyňského oleje využívat pro výrobu SAF potravinářského oleje, který by byl deklarován jako použitý. Podezření se nyní soustředí na Británii a Nizozemí, které používají výrazně více UCO než sami sbírají (viz graf).

T&E (European and US used cooking oil demand… | Transport & Environment) proto vyzývá vlády, aby přestaly započítávat dovážený použitý kuchyňský olej (UCO) do cílů udržitelnosti a zabránilo se tak přeznačování panenských olejů, jako je palmový olej, na „použitý“.

Suma sumárum, SAF v dostatečných množstvích není a nebude. Vodíkové palivo v letectví není a nebude. Jediný problém je, že politici investovali příliš mnoho osobního kreditu do indoktrinace uhlíkovou ideologií. Přesto je nutno podívat se pravdě do očí a z voluntaristicky stanovených kvót na rostoucí podíl SAF ustoupit. (Foto: Strategyand.pwc.com)  

Fotografie k článku